Vtip: Proč jste ukradl to drahé plnící pero?"…

Vtip: Proč jste ukradl to drahé plnící pero?"…


"Proč jste ukradl to drahé plnící pero?"

"Chtěl jsem škrtnout svojí zlodějskou minulost."

Další povedené vtipy

Další povedené vtipy

Z nebe sestoupil a svou věrnou dušičku oslovil: "Dcero, já jsem Pán Bůh."

"Těší mě," odvětila věřící. "Já jsem Božka."

Všichni muži jsou stejní.
.
.
Jen mají jiný ksicht, abys je mohla rozlišit.

Žena má doma tři milence a překvapí je doma manžel. První běží do koupelny, druhý do kuchyně a třetí se schová do brnění na chodbě. První křicí z koupelny: -Paní, tu vodovodní baterii máte opravenou-. A odejde. Druhý křičí z kuchyně: -Paní, ten sporák máte spravenej-. A odejde. Třetí stojí v brnění před manželem a ptá se: -Kudy tudy na Karlstejn?-

Policajt je na kontrole u doktora. Když se má vážit, navrhne: "Neměl bych si na tu váhu raději lehnout?"

"Proč?" diví se sestřička.

"Protože když si stoupnu, tak zvážíte jen, kolik kilo mají moje nohy."

Atraktivní studentka přijde na zkoušku k profesorovi. Posadí se, poodhrne sukni a řekne: "Udělala bych cokoliv, abych dostala tu zkoušku."
Profesor vytáhne obočí: "Cokoliv?"
Studentka si přisune židli ke stolu profesora a ztiší hlas: "Ano, COKOLIV". Profesor se k ní nakloní a zeptá se také tlumeně: "Skutečně COKOLIV?" Studentka se k němu nakloní a zašeptá mu do ucha: "Skutečně COKOLIV!" Profesor se k ní také nakloní za zašeptá jí do ucha: "Mohla byste... STUDOVAT?"

Pyrotechnik zdrhá od domova tělesně postižených a křičí: "Utíkejte pryč!"

"Chutnala ti ta Fanta?"

"Jasně! Proč se ptáš?"

"Já jenom, že v ní byla voda na kytky…"

Co je to, jdou po cestě bílí lidé, jede za nimi bílá rakev na voze? Pohřeb v negativu.

Tento smutný příběh je o jedné učitelce z mateřské školy. Paní učitelka ve školce pomáhala dítěti obout si malé kovbojské boty. Oba tlačili, tahali, pořád se do těch bot nemohli dostat. Když se to konečně podařilo, oba si upocení sedli, chlapeček se podíval na boty a řekl:
"Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně."
Tak se učitelka podívala a opravdu. Zachovala klid, boty s menší námahou sundala a znovu je rvali tentokrát na správné nohy. Potom se chlapeček podíval a řekl:
"To ale nejsou moje botičky."
Učitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby na něho řvala "To jsi nevěděl džív?!" - jak původně chtěla - zase botičky s námahou sundala. A chlapeček řekl:
"To nejsou moje boty, to jsou boty mého bratra a máma mě je nechává nosit."
Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot. A když mu po té úporné námaze pomáhala do kabátu, zeptala se:
"Kde máš rukavičky?"
A chlapeček řekl:
"Já je mám nacpané v botičkách!"

Soudní proces s učitelkou začne příští měsíc...