Dnes má svátek Andrea. Udělej jí radost a pošli jí vypečenou legrandu. Zítra má svátek Jonáš.

😊 Legrační texty

😊 Legrační texty

U barvení vajíček oš*kal mě zajíček,

po aktu se svalil na bok,

řekl čau a zase za rok,

hezké svátky, lásky více,

ale pozor na zajíce.

nemají-li náladu,

útočí i zezadu.


E-mail příjemce, kterému chceš postal tento vtip.
Podepiš se.

Před sexem ti pomůže se svléknout. Po sexu se oblékáš sama. Protože v životě se pomáhá těm, se kterými chcete vyjebat.


E-mail příjemce, kterému chceš postal tento vtip.
Podepiš se.

Slovenské moudrosti

Sexuálny súlad po štyridsiatke? To bolí hlava nielen ju, ale aj mňa...

Moju manželku som si zobral, pretože protiklady sa priťahujú. Ona bola tehotná a ja nie...

Na Valentína som zažil nezabudnuteľný erotický večer! Ona bola v priesvitných nohavičkách, hore bez, na nádhernej širokej posteli...
A ja som bol v teplákoch a papučiach..., s ďalekohľadom v dome oproti...

Skutočná depresia je stav, keď sa už aj pri skupinovom sexe stále cítiš akosi osamelý...

Aj tak mi je milovanie vzácnejšie než Vianoce...
Však Vianoce sú tu každú chvíľu...

Žena ma už dlhšiu dobu podvádza a veľmi ma to trápi… Stále mi totiž nerastú parohy! Bože, čo ak mám málo vápnika…?!

Keby ľudia neboli tak závistliví, zlí a lakomí, tak by jedna ženská stačila pre celú dedinu...

Každý muž potrebuje k životu tri ženy: matku, manželku a aspoň jednu, ktorá ho považuje za muža...

Pravý muž sa nemusí hanbiť za svoje slzy...
No sopeľ by mu pritom zrovna visieť nemal...

Vždy, keď ma oserie holub, ďakujem Bohu, že nedal krídla aj krave...

Rokmi muž získava jednu takmer mysterióznu schopnosť - dokáže ukojiť svoj sexuálny hlad obyčajným jedlom...

Ak ide láska naozaj cez žalúdok, tak kde teda potom končí…?

Potreboval by som znížiť svoju potenciu! Sexu mám stále plnú hlavu, no chcel by som to posunúť nižšie...

Je to veľmi nespravodlivé, že jedlo zostáva niekoľko sekúnd v ústach, niekoľko hodín v žalúdku a niekoľko mesiacov na bokoch...

Na staré kolená sa začínam podobať na dvere - keď som namazaný, tak si nevrznem...

Do čerta aj s týmto stredným vekom! Dôchodok mi nedajú, pretože som príliš mladý a ženy mi nedajú, pretože som príliš starý...

Keď ti bude v živote smutno a nič sa ti nebude dariť, spomeň si na to, že si bol kedysi tou najrýchlejšou a víťaznou spermiou...

Prechod na letný čas mi fakt spôsobuje problémy… Predtým sa mi ráno postavil doma, teraz až v autobuse...

Peniaze prichádzajú a odchádzajú..., a odchádzajú..., a odchádzajú..., a odchádzajú...

Vždy, keď som vstúpil do tajomných dverí s nápisom "Ženy", našiel som tam iba WC...

Nech jem, čo jem, vždy keď vraciam, je to vlašský šalát...

Kedysi, keď ma manželka pohladila po vlasoch, postavil sa mi vták.
Dnes, keď mi pohladí vtáka, postavia sa mi vlasy...

Podľa niekoho je najrýchlejšia na svete myšlienka, podľa iného zase svetlo. Ja som však prišiel na to, že je to hnačka!
Skôr, než som stačil pomyslieť, skôr než som posvietil, ..


E-mail příjemce, kterému chceš postal tento vtip.
Podepiš se.

Historka druhá – Čuhelová na horách

Jednoho Silvestra jsme trávili na horách a rozhodli jsme se, že si zalyžujeme – ač téměř všichni aktivní nesportovci. Bylo nás kolem dvaceti a jen já si na lyžích jakž takž věřil – přesně v duchu rčení "mezi slepými jednooký králem". Zapůjčili jsme lyže a postupně všichni nasedli na pomu. Kupodivu bez pádů. Dojeli jsme do půlky kopce – mrzlo až praštělo – když se vlek náhle zastavil. Čuhelová za mnou. Stáli jsme tam tak asi čtvrt hodiny, než se poma dala znovu do pohybu. Ne však již Čuhelová. Vyjeveně stála na místě – přimrzla. "Krejčí!?" zavolala na mě, jako bych snad jí mohl umět pomoci. Otočil jsem se a viděl, jak lanko její pomy ševelí, natažené k prasknutí, jak je Čuhelová zalomená v pase a marně se snaží odrazit, aniž by jí napadlo z pomy slézt. Začal jsem se obávat, že to přetrhne buď lano nebo ji a zařval na ni: "Tak slez!" jenže v ten moment se odlepila od země, přičemž jí napnuté lano pomy doslova katapultovalo vpřed. Letěla poměrně velkým obloukem přímo na mě – ale dopadnout už na mě nemusela, ztratil jsem tím výjevem rovnováhu a rázem jsme se váleli oba na zemi. Za námi popadalo dalších asi pět lyžařů.

Když jsme se nakonec přecejen všichni dostali na kopec, došlo nám, že jej nesjedeme. Čuhelová rozhodla, že se nehne z místa, pokud se všichni nechytneme kolem ramen a ten kopec nesjedeme společně, od čehož si slibovala pomalou, vyhlídkovou jízdu. Souhlasili jsme. Já i ona jsme byli uprostřed řady, kterou jsme vytvořili zaháknutím se lokty a pomalu se rozjeli směrem dolů. Během chvilky jsme nabrali takovou rychlost, že boční křídla odpadla. Tím dosáhla naše finální skupinka sedmi statečných ještě většího zrychlení. Čuhelová se mě držela jako klíště a já v tom fičícím větru slyšel, jak se modlí. Sám jsem si byl téměř jistý, že to je můj poslední Silvestr.

Bum, řach, křup! Když zvířený prašan znovu usedl na sjezdovku, zvedl jsem hlavu: na svahu se válelo sedm bezvládných těl. Pět z nich se postupně začalo sbírat, ale to šesté – patřící Čuhelové – se zmítalo v křečích kus ode mne. Bylo mi jasné, že je zle, ale když jsem přišel blíž a uviděl, že sníh kolem Jolany je rudý od krve, zachvátil mě obrovskej strach… její tělo se třáslo jako v předsmrtných křečích a i zpovzdálí bylo vidět, jak z jejího těla stoupá pára – z prolité krve.

"Čuhelová… haló?!" připlazil jsem se až k ní a uviděl, že sice má vyražený zub a od lyže rozřízlou dlaň, ale ta pára nestoupá z prolité krve a ty křeče nejsou křeče. Čuhelová tam ležela, jak dlouhá, tak široká, počůraná smíchy...

Myslím, že to bylo poprvé a naposledy, co horská služba musela někoho dopravit na svém skůtru na chatu proto, aby nezmrzl z důvodu pomočení....


E-mail příjemce, kterému chceš postal tento vtip.
Podepiš se.