Dnes má svátek Zlata. Udělej jí radost a pošli jí vypečenou legrandu. Zítra má svátek Andrea.

😊 Vtipné texty z Bajky

😊 Vtipné texty z Bajky

Zvířátka v lese se dohodla, že si postaví sídliště.
Vyslala do města mazanou lišku, aby tedy sehnala potřebná povolení. Přešel den, dva, tři, týden a liška nikde. Po čtrnácti dnech se vrátí se staženým ocasem a celá zničená povídá:
"Třicet pět povolení jsem sehnala, ale to třicáté šesté, nejdůležitější, se mi sehnat nepovedlo."
Poté zvířátka vyslala medvěda. Není sice nejchytřejší, ale je nejsilnější, takže by mohl ledacos zařídit, řekla si.
Přešel jeden den, dva, týden a medvěd nikde. Po měsíci se vrátí, vyhublý, vystresovaný a říká:
"Třicet pět povolení mám, ale to šestatřicáté, to prostě sehnat nejde."
V tom se přihlásí vůl, že by to zkusil ve městě vyřídit.
Zvířátka se pousmějí a praví:
"Ty vole? Když to nezařídila mazaná liška ani silný medvěd, ty tam nemůžeš uspět!"
Ale vůl se nedal odradit a vyrazil do města.
Za tři dny zvířátka po ránu vzbudil velký rambajs. Vstanou a vidí v dálce vola, jak si to maže k lesu, za zády bagry, jeřáby a náklaďáky s pískem. Zvířátka se radují a diví zároveň, ptají se:
"Vole, jak jsi to dokázal?"
"Jednoduše," povídá vůl, "přijdu na úřad,
otevřu první dveře - spolužák!
otevřu druhé dveře - spolužák!
otevřu třetí dveře - spolužák!..."


E-mail příjemce, kterému chceš postal tento vtip.
Podepiš se.

Bajka o zajíci a diplomce

Scéna: Les, krásný letní den. Zajíc sedí před svou norou a klepe do notebooku. Přichází liška.
Liška: Co to tu děláš?
Zajíc: Dělám na diplomce.
Liška: O čem bude?
Zajíc: O tom, jak zajíci žerou lišky. ... (Dlouhá pauza.)
Liška: Co je to za blbost??? Každý ví, že zajíci nežerou lišky!
Zajíc: Tak se pojď podívat.
Oba zmizí v zajícové noře. Za pár minut se vynoří zajíc a okusuje liščí kost. Sedne si zpátky k notebooku a pokračuje v psaní. Objeví se vlk.
Vlk: Co to píšeš?
Zajíc: Píšu diplomku na téma, jak zajíci žerou vlky.
Vlk: Takovou blbost ti přece nevezmou!?!
Zajíc: Proč ne? Chceš se podívat?
Oba jdou do nory, a za chvíli se zase objeví zajíc a poplácává si břicho. Vrátí se k notebooku.
Na scénu vstoupí medvěd: Co to děláš, zajíci?
Zajíc: Makám na diplomce: Jak zajíci žerou medvědy.
Medvěd: To je ale pitomost!
Zajíc: Pojď se podívat ke mne, a ukážu ti to.
Scéna: Uvnitř zaječího doupěte. V jednom rohu hromada liščích kosti. V druhém rohu hromada vlčích kosti. Naproti sedí obrovský lev a šťárá se v zubech.
.
.
Ponaučení:
Nezáleží na tématu diplomky.
Nezáleží na tom, jaká data zpracováváš.
Záleží na tom, koho máš za konzultanta.


E-mail příjemce, kterému chceš postal tento vtip.
Podepiš se.

Bajka o zajíci a diplomce

Scéna: Les, krásný letní den. Zajíc sedí před svou norou a klepe do notebooku. Přichází liška.
Liška: Co to tu děláš?
Zajíc: Dělám na diplomce.
Liška: O čem bude?
Zajíc: O tom, jak zajíci žerou lišky. ... (Dlouhá pauza.)
Liška: Co je to za blbost??? Každý ví, že zajíci nežerou lišky!
Zajíc: Tak se pojď podívat.
Oba zmizí v zajícové noře. Za pár minut se vynoří zajíc a okusuje liščí kost. Sedne si zpátky k notebooku a pokračuje v psaní. Objeví se vlk.
Vlk: Co to píšeš?
Zajíc: Píšu diplomku na téma, jak zajíci žerou vlky.
Vlk: Takovou blbost ti přece nevezmou!?!
Zajíc: Proč ne? Chceš se podívat?
Oba jdou do nory, a za chvíli se zase objeví zajíc a poplácává si břicho. Vrátí se k notebooku.
Na scénu vstoupí medvěd: Co to děláš, zajíci?
Zajíc: Makám na diplomce: Jak zajíci žerou medvědy.
Medvěd: To je ale pitomost!
Zajíc: Pojď se podívat ke mne, a ukážu ti to.
Scéna: Uvnitř zaječího doupěte. V jednom rohu hromada liščích kosti. V druhém rohu hromada vlčích kosti. Naproti sedí obrovský lev a šťárá se v zubech.
.
.
Ponaučení:
Nezáleží na tématu diplomky.
Nezáleží na tom, jaká data zpracováváš.
Záleží na tom, koho máš za konzultanta.


E-mail příjemce, kterému chceš postal tento vtip.
Podepiš se.

Na paseku přivezli nové koryto.

To bylo všude radosti a výskání! Jeden přes druhého se hrnul, předháněl a chtěl být u koryta raději dřív než později.
Být u koryta později nedávalo smysl. Jedině kdyby ten pozdější byl silnější.

"Potřebuji ho pro děti," volala svině. "Mějte ohled na děti! Jak můžete být tak bezohlední!"
Když už bylo koryto ztraceno pod těly všech zájemců, objevil se jakýsi stařec celý pobryndaný jídly, která měl za posledních sto dvacet let.
Směšně se šoural ke korytu a třaslavým hláskem volal: "To koryto je moje! Syn mi ho slíbil v jedné klasické básni, protože rozbíjím nádobí.

Já z ničeho jiného než z koryta jíst nemohu! Slyšíte! Pusťte mě k mému korytu! Mám na ně lékařské doporučení."
Zvířátka se srdečně rozesmála nad tou blbostí.
"Kuš, dědku!" vykřikla ropucha. "Důchod ti nestačí? Myslíš si, že musíš vyžrat všecko!"

"Za svoji stranu navrhuji," ozval se had, který se táhl podél koryta z jedné strany na druhou, zleva doprava, "hoďme ho do potoka, ať se umyje!"
Děda se raději dal na ústup.
"Koryto, koryto," bručel, "teď vidím, že to byly jenom takové předvolební sliby. Ba ne, bez členství ve straně se k němu nedostanu ani s lékařským potvrzením."

Naučení: Klasici si všecko představovali moc jednoduše.


E-mail příjemce, kterému chceš postal tento vtip.
Podepiš se.