Dnes má svátek Antonín. Udělej mu radost a pošli mu vypečenou legrandu. Zítra má svátek Roland.

Legrační text: Uděláme jen pár fotek…


Fotograf jednoho renomovaného magazínu dostal za úkol udělat reportáž o velkém lesním požáru.
Jeho šéf mu vytelefonoval na letišti zapůjčení malého letadla i s pilotem.
Fotograf dorazil na letiště hodinu před západem slunce a opravdu, na letištní ploše stála malá Cesna a v ní seděl pilot.
Fotograf si vlezl s výstrojí na zadní sedadlo a povídá: "Tak honem do vzduchu!" Pilot nahodil motor a za chvilku se letadlo odlepilo od země.
Letělo sice dost nevyrovnaně, ale letělo. Fotograf říká: "Leťte na severní stranu požáru a udělejte tam několik nízkých průletů." "Proč?" zeptal se nervózně pilot. "Protože chci udělat fotky. Jsem fotograf a fotografové dělají fotky." Po krátké pauze pilot povídá: "Chcete říct, že nejste můj letecký instruktor?"

🤘 Další povedené vtipné texty

🤘 Další povedené vtipné texty

Vtipný text: Mladý hajný Robátko

Mladý hajný Robátko má rád každé zvířátko. Denně chodí do lesíka prý tam šuká Větrníka. Jelen zařval z plných hrdel má semena plnou pr*el.

Vtipný text: Kapitánovo hlášení z pilotní kabiny

Kapitánovo hlášení z pilotní kabiny

"Vážení cestující, věnujte mi, prosím, chvilku pozornosti. Hovoří k vám kapitán. V současné době kroužíme nad Kennedyho letištěm v New Yorku a čekáme na povolení zahájit sestup na přistání. Upřímně se vám za zdržení omlouváme.

Řízení letového provozu na Kennedyho letišti nás informovalo, že naše odhadovaná čekací doba na přistání bude asi třicet minut. Ale tohle pochopitelně oni říkají vždycky, protože kdyby nám řekli pravdu – že to bude trvat spíš dvě až tři hodiny – pak by všichni v letadle, včetně posádky, byli naštvaní už teď, a nezačali se rozčilovat až za hodinu.

Jako projev díků za vaše pochopení budeme všem cestujícím nabízet zdarma skleničku toho mizerného vína, co tu na palubě máme. Osobně vám doporučuju raději bílé než červené. Bílé má alespoň trošku chuť vína.

Cestujícím, na které čeká na Kennedyho letišti následný letecký spoj a kteří se obávají, že let kvůli našemu zpoždění nestihnou, no tak těm chci jen říct, že se obáváte naprosto oprávněně. Vlastně jste úplně v loji. Naše aerolinie by vás chtěly ujistit, že učiní všechno pro to, aby vám co nejdřív zajistily náhradní spojení. Ale já jsem přesvědčený, že vy všichni sami dobře víte, že tohle je jen marná naděje.

Jakmile přistaneme na Kennedyho letišti, navedou vás k naší "přepážce zákaznických služeb", která je vhodně umístěna na zcela opačném konci letištní haly. Čeká vás jen dvacetiminutová chůze, ale já bych spíš doporučoval co nejsvižnější běh se snahou odstrčit ostatní cestující z cesty i za cenu, že sem tam někoho povalíte na zem, bude-li to nutné k tomu, abyste nedorazili jako poslední ze stovek lidí čekajících u naší přepážky ve frontě.

Až si několik hodin postojíte ve frontě u naší přepážky zákaznických služeb, pracovnice naší letecké společnosti vám nabídne několik možností dalšího spojení, z nichž žádná vám nebude moc vyhovovat. Jednou z možností bude počkat si dalších pár hodin na let do některého jiného "klíčového" města našich aerolinií, které bude s největší pravděpodobností ležet úplně opačným směrem, než je skutečný cíl vaší cesty a kde budete znovu několik hodin čekat na další let. Nebo na další dva či tři, než se konečně dostanete domů.

Další možností je, že vám nabídnou bezplatné ubytování v hotelu a letecký spoj následujícího dne. Možná, že vaší instinktivní reakcí bude pomyšlení: "Páni! Noc v newyorském hotelu zdarma!" Ovšem mějte se na pozoru, aby se příslušný hotel náhodou nenacházel ve čtvrtích, které turisté stále ještě běžně považují za "New York". Hotel bývá obvykle nedaleko letiště v čtvrti zvané "Queens" – jejíž královsky znějící název snad nemůže být víc zavádějící.

Pokud cestujete s malými dětmi, zkušenosti z Queensu vám poskytnou příležitost ukázat potomkům, jak vděční by měli být za to, že žijí tam, kde žijí. Je to také možnost ukázat jim, jak vypadá opravdový potkan a jaký zápach se linul v ulicích měst před vynálezem splachovacího záchodu.

A ještě si uvědomte, že všechny vaše kufry již byly podány jako spoluzavazadla na celou cestu do vaší konečné destinace. Takže pokud jste si nedali do příručního zavazadla sebou na palubu čisté spodní prádlo, kartáček na zuby a pastu, holení, deodorant a další toaletní potřeby, budete se muset během svého hotelového pobytu bez těchto osobních předmětů obejít. Pokud cestujete se svou novou přítelkyní či přítelem, budete mít skvělou příležitost se skutečně důvěrně poznat.

Tak pozor, přesně jak jsem očekával, právě mě řízení letového provozu na Kennedyho letišti informuje, že naše odhadovaná čekací doba na přistání je teď hodinu a tři čtvrtě. Budou to spíš dvě hodinky, ale "hodina a 45 minut" zní mnohem nadějněji, nemám pravdu?

Myslím, že je na čase začít rozdávat cestujícím láhve toho mizerného vína, a zadara. Víno stojí pár šupů. Taky bych rád požádal letušky, jestli by mi mohly přinést pár lahviček sem do kabiny. Jsem si jistý, že i když to všechno vypijeme, budeme zase střízliví, než s tímhle zatraceným letadlem dneska konečně přistanu.

Děkujeme vám, že jste letěli právě s naší společností!"

Vtipný text: Sexuální život po svatbě.

Matka má tři dcery a v den jejich svatby je požádá, aby jí popsaly svůj sexuální život po svatbě.

První napsala druhý den poté, co se vdala. Dopis přišel jen s jedinou zprávou: "Nescafé."
Nejprve byla matka zmatená, ale nakonec si všimla reklamy na Nescafé v novinách a ta říkala: "Uspokojení až do poslední kapky."
Matka byla šťastná.

Potom se provdala i druhá dcera a za týden poslala domů dopis. Byla v něm jen jedna zpráva: "Benson & Hedges."
Tak matka hledala reklamu na Benson & Hedges a ta zněla: "Extra dlouhý, královská velikost."
Matka byla šťastná.

Po svatbě třetí dcery byla matka velmi znepokojena čekáním na dopis od jejího děvčátka. Trvalo to čtyři týdny, než zpráva přišla. Když ji obdržela, zpráva jednoduše říkala: "British Airways."

Matka se znepokojila. Začala zuřivě prohledávat všechny noviny v domě s reklamou o British Airways. Nakonec ji našla a omdlela.
Reklama zněla: "Třikrát denně, sedm dnů v týdnu, oběma směry."

Vtipný text: Rodinné tajemství

Rodinné tajemství

"Dědečku, jak je možné, že je naše rodina tak bohatá?" "Protože dokážeme prodat daleko méně, než všichni ostatní." "Podívej, Edwarde." "Dědečku, ty máš žáby? Na co žáby?" "Žáby jsou základem naší filozofie, dokázaly nám vydělat veškeré jmění. Vezmi kotlík a naber do něho vodu."

Starý pán vhodil jednu žábu do hrnce s vodou. Druhou vložil do sklenice, kterou postavil na zem. Pod hrncem zapálil sotva viditelný plamínek a do hrnce dal teploměr. Teplota ukazovala 24 stupňů. "Naše rodina měla od nepaměti továrnu na automobily. Když bylo jednomu z mých pradědů asi jako tobě, zavolal si ho k sobě jeho otec a předal mu rodinné tajemství, které dnes předám já tobě." Teploměr ukazoval 30 stupňů. Žába uvnitř udělala několik temp a posadila se na dno.

"Automobil bylo velmi složité zařízení z mnoha součástí. Když přišel zájemce, naše firma mu ho postavila podle jeho přání." "Nerozumím tomu." "No, automobil dříve nevypadal tak, jako dnes. Nakreslím ti ho." Rtuť pomaličku vystoupala přes číslo 34. "To jsou kola, aby se automobil mohl pohybovat. Tudy se lezlo dovnitř." "Člověk byl uvnitř auta? Ne jako dnes, obráceně?" "Tenkrát bylo všechno jiné. Člověk vlezl do auta, sedl si a točil tímhle kolem a auto podle toho zamířilo správným směrem. Prý." "A jak člověk šlapal?" "Auto jelo samo. Jenom se do něho nalila pohonná hmota, a auto jezdilo samo."

"Hlavním problémem výroby auta byla nutnost zaměstnávat odborníky, kteří rozuměli autu do posledního šroubku. Můj pra...praděd si spočítal, že když zaměstná spoustu rychle vyměnitelných lidí z ulice, kde každý z nich bude dělat jen jednu jedinou součástku, dokáže z nákladů na jednoho člověka uživit deset dalších dělníků a ještě ušetří. Náš praděd dokázal prodat méně práce než ostatní, a tím ušetřil. A ten kdo je levnější, je na tom vždycky v očích zákazníků lépe." Teploměr ukazoval 37 stupňů. Žába nevzrušeně seděla v hrnci a občas zatáhla oči dovnitř hlavy.

"A co bylo s autem pak?" "S autem už nic, firma se prodala a investovali jsme do továrny na těstoviny." "Myslíš takové ty čtverečky co se vyrábějí ze slámy?" "Ano, jenže tenkrát se vyráběly z mouky a vajec. Jenže vejce byla drahá, a tvořila zhruba polovinu ceny balíčku těstovin. A můj praděd si spočítal, že když investuje peníze do reklamy, kde lidi přesvědčí, že vejce škodí zdraví, dokáže vyrobit těstoviny za polovinu ceny než ostatní. Lidi budou rádi, že žijí zdravěji, a nebude jim vadit, že těstoviny už nechutnají tak, jako dříve." Rtuť teploměru byla těsně pod hodnotou 42. "Vždyť si mohli ti, co tomu neuvěřili, kupovat u ostatních!" "Zpočátku ano. Jenomže lidi se vždy rozhodují podle ceny. Nakonec těstoviny bez vajec kupovala většina, takže pro výrobce nezdravých těstovin už nezbylo místo na trhu." "Takže to nebyla pravda? Že to bylo nezdravé?" "Edwarde, v ekonomii je pravda pouze to, čemu věří zákazník." Teploměr ukazoval 46 stupňů. "A co bylo s těstovinami dál?" "Nic, firma se prodala a investovali jsme do výroby salámů."

"Myslíš takové ty soudky z lisované strouhanky?" "Ano, jenže tenkrát se vyráběly z masa." "Z masa? To bylo ale taky nezdravé! Nebo ne?" "To už nikdo neví. Mého praděda napadlo, že když začne do masa postupně přidávat sóju, dokáže vyrobit dvojnásobné množství za poloviční cenu." Teploměr ukazoval 51. Žába opět několikrát mrkla. "Po dvaceti letech už si totiž nikdo nepamatuje, jak chutná sója a jak chutná šunka. Když se lidem vysvětlí, že sója je zdravá a chutná jako šunka, bude jim chutnat. A vždy rozhoduje nakonec cena." Rtuť postoupila k pětapadesátce.

"A co bylo dál?" "Už tenkrát jsme byli dost bohatí. Předkové investovali do pekařství a přestali vyrábět rohlíky z mouky a droždí. Místo toho se používala taková foukaná pasta. Vydělali balík. A dnes máme mlékárnu." Teploměr nepozorovaně překročil 60 a žába se prošla po dně. "Víš, dědečku, jak je možné, že si toho celou tu dobu nikdo nevšiml?" Starý pán vstal, vyndal ze sklenice druhou žábu a hodil jí do kotlíku. Žába začala v šoku a křečích drápat po stěnách nádoby. Snažila se vyskočit, ale teplotní šok byl příliš silný. Po několika vteřinách plavala mrtvá těsně pod hladinou. Žába sedící na dně tomu nevěnovala pozornost a opět znuděně zatáhla oči dovnitř hlavy. "Vidíš – musí se pomalu. A to je základ naší rodinné filozofie. A našeho bohatství. A teď si vezmi auto a utíkej domů, maminka tě už bude hledat."

Chlapec vyndal z kapsy krabičku s nápisem "Sportovní automobil – pro zdravé nohy" a vyndal jednu tabletku. Spolkl ji a běžel směrem od dědovy jeskyně po svých domů. Zastavil se (značně udýchán) až před ohořelým stromem, kde rodina bydlela. Cítil, jak je na dědu pyšný. Jenom díky chytrosti jeho předků mohli bydlet takhle zdravě. A platit za to relativně nízký nájem. A mohl běhat autem. A pít to dobré a zdravé, křišťálově průhledné mléko.

To jediné mu totiž dle přírodního léčitele mohlo zahnat ošklivé, mokvavé vředy, které se nejen jemu, ale většině lidí z neznámých příčin tvořily po celém těle a bolely mnohem víc než řídké kosti, které, když se zlomily, odmítaly srůst. Věřil, že ho to ochrání i před tou divnou chudokrevností, na kterou zemřel jeho bratříček, kterého měl moc rád i přesto, že se narodil celý znetvořený. Maminka na něho kývla a odhrnula si z čela svůj poslední pramínek vlasů. Byl příjemný večer a všechno, ale úplně všechno bylo v pořádku.

V kotlíku plavaly dvě uvařené žáby.